Navigace:Bornholmský okruh - 100 kilometrový inline maratón

Bornholmský okruh - 100 kilometrový inline maratón


Autor:marbaZveřejněno:24 Říjen 2002

Když jsem se na stránkách Inline - Online dočetl o tomto 100 kilometovém maratónu, tak jsem byl naprosto nadšený a okamžitě jsem byl rozhodnut se zúčastnit. Nečekal jsem ovšem, že se mi to povede hned první rok, protože se mi nikdo, kdo by chtěl jet také, neozýval a tak jsme zůstávali s Marou pořád sami. Naštěstí jsme nakonec přesvědčili Milana, který byl do akce stejně nadšený a navíc měl auto, které by nás tam dovezlo :o)

Aby bylo auto plně obsazeno tak byl počet cestujících doplněn do pěti Dášou a Zuzou, aby nám holky dělaly doprovod a staraly se o nás.

Obrazek Obrazek

Tak jsme se tedy v pěti a se všemi věcmi a bruslemi vmáčkli do felicie, neboť přece to je ta kára a nejlepší fára jsou felicie :o))) A vyrazili jsme k hraničnímu přechodu Hřensko, které bylo již dva dny po našem průjezdu naprosto zničeno katastrofálními povodněmi, které postihly velkou část naší republiky, o čemž jsme samozřejmě neměli ani ponětí. Trajekt jsme měli objednaný a zaplacený z německého Sassnitzu.

Obrazek Obrazek Obrazek

Jistě bude mnohé z Vás zajímat jak je to s cenami za trajekt, neboť by mnozí rádi příští rok jeli také. Takže letos jsme za osobní auto platili něco málo přes 8000 Kč. Bylo to za zpáteční lístek a je jedno jestli je v autě jeden člověk nebo pět lidí. Jen je ještě třeba dodat, že cena jízdenky je závislá na dnu, ve který chcete jet. Takže o víkendu a v pátek a v pondělí je cesta o třetinu dražší než od úterka do čtvtka. Jelikož tam jsme jeli v pátek a zpět ve středu tak nás cesta vyšla na 1870 DKK. Ale dala by se pořídit i pod 1500 DKK kdyby jsme cestu na Bornholm absolvovali trajektem již ve čtvrtek. Takže při plánování cesty je s tímto nutné počítat.

V sobotu jsme svorně vyrazili na brusle trochu se projet a hlavně si obhlédnout trať. Náhoda tomu chtěla, že jsme si vybrali zrovna úsek na kterém byl nejdelší a asi i nejprudší sjezd z celé trati. Docela pěkně nám to s Markem fičelo a docela jsme byli překvapeni, protože jsme na ostrově čekali spíše rovinatou trať i když jsme samozřejmě viděli výškový profil trati udivilo nás jaký může být 130 výškových metrů solidní sešup i když na Ecce Homo ve Šternberku, které jsme absolvovali před dvěma měsíci to samozřejmě zdaleka nemělo.

Profil trate

Milana ty kopce trochu vyvedly z míry, protože z naší rodné Hané je zvyklý na pěknou rovinu a problémy mu činilo brždění T-čkem.

Obrazek

Takže jsme následující den očekávali každý s trochu jinými obavami. Milan jestli se při sjezdu nezabije, Mara jestli ho nezabije ta vzdálenost, kterou musíme urazit a já jsem měl obavy, aby jsem začátek zase nepřepálil, protože to mám dost často ve zvyku a druhá půlka závodu by se tak stala peklem jestli by jsem vůbec dojel.

Druhý den jsme tedy plni očekávání vyrazili na místo startu. Tam jsme se trochu dopovali iontovými nápoji, energetickými tyčinkami a jinými výkon povzbuzujícími prostředky.

Obrazek

Taky jsme potkali dalšího čecha tady v Dánsku, takže jsme na těch 100 kilometrů vyrazili ve čtyřech.

Obrazek Obrazek Obrazek

No a toto jsou již nějaké záběry ze startu. Skupina prvních přibližně 50 bruslařů skutečně budila respekt a na trať také vyrazili opravdu ďábelským tempem. Pak jsme následovali my, tedy poněkud početnější skupina bruslařů, kteří to nebrali zase až tak vážně :o)

Obrazek Obrazek Obrazek ObrazekObrazek Obrazek Obrazek Obrazek

Samozřejmě se mé černé obavy naplnily a já se nechal strhnout pelotonem, jestli se to o bruslařích dá také říkat, a prvních 25 kilometrů, které byly hodně kopcovité a o náročné a táhlé stoupání nebyla nouze jsem zajel pod 1 hodinu, což by ukazovalo na výsledný čas pod 4 hodiny což při průměrných časech vítěze kolem 3 hodin a 20 minut je velice slušný výsledek. Krize samozřejmě na sebe nedala dlouho čekat a dalších 30 kilometrů již bylo hodně utrápených a já se pomalu ale jistě propadal na zadnější místa. Příjemným zpestřením této první čtvrtiny závodu byly nádherné a rychlé sjezdy, které když se jedou ve skupině třeba 20 bruslařů přinášejí úplně jiný zážitek a zejména rychlost než když se jedou sólo. Jeden sjezd jsem měl dokonce možnost jet na čele hadu asi patnácti bruslařů a to máte pocit, že jedete ve vajíčku a ze zadu vás tlačí automobil, který jede z kopce stále na plný plyn. Šedesátikolometrové rychlosti při těchto sjezdech nejsou vyjímkou. Prostě nádherný zážitek na který se prostě nezapomíná do konce života.

Druhá polovina závodu již byla naštěstí hodně rovinatá, takže jsem se zase trochu rozjel a dostal zpátky do tempa. Následující obrázky jsou přibližně z devadesátéhodruhého kilometru závodu, kde na nás holky čekaly u trati a našemu trápení již byl téměř konec.

Obrazek Obrazek Obrazek Obrazek Obrazek

Do cíle jsem dorazil v čase 4 hodiny a 45 minut a jsem se svým výkonem docela spokojený, ale přeci je vím, že mám rezervy a že to dá zajet rychleji takže snad příští rok. Marek s Milanem jeli celý závod společně a vzájemně se podporovali a dodávali si sil a kuráže. Marek pomáhal Milanovi při sjezdech s korigováním rychlosti a trochu ho přibržďoval. No v podstate brzdil úplně za něj a Milan se ho jen držel :o)

 

A Milan zase Marovi pomáhal udržet tempo a rychlost v rovinatých úsecích takže si myslím, že byli se vzájemnou spoluprací spokojeni a do cíle dorazili za 5 hodin a 20 minut.

Obrazek Obrazek Obrazek Obrazek

Na posledních dvou obrázcích je české pořadí v cíli a naše ležení, kde jsme po náročném fyzickém výkonu odpočívali a dopřávali si zasloužené občerstvení.

Obrazek Obrazek

Na závěr ještě zveřejním mapu ostrova s vyznačenou trasou závodu. Start i cíl byl v hlavním městě ostrova Ronne a jelo se ve směru pohybu hodinových ručiček. Doufám, že příští rok se na startu potkáme se spoustou bruslařů z českých zemí. Případní zájemci mě mohou kontaktovat na adresemartin.vlcek@centrum.cz.

Obrazek

 Autor: Martin Vlček

Převzato z adresy http://vlcak.com/sport_inline_2002_bornholm.html 

Poslední komentáře